Kostel sv. Jiří

Kostel sv.Jiří byl stavěn jako obranný a zbytek obranné zdi stojí dodnes. Ještě v roce 1820 byl obehnán zdí a příkopem celý kostel a přístupný byl jen přes most nad příkopem. Podle F.A.Slavíka je to jeden z nejstarších kostelů na Moravě z doby XII. - XIII. století a byl pravděpodobně součástí tvrze, která stála na místě dnešního kostela.  Až v roce 1919 byla kolem kostela postavena silnice a v roce 1926 byla část zdi kolem kostela zrušena. Do roku 1722 stála velká věž nad sakristií a při přestavbě byla přenesena nad hlavní vchod.

Do nynější barokní podoby byl kostel přestavěn v roce 1725 významným brněnským architektem bavorského původu Moritzem Grimem. K původní kapli tvrze byla přistavěna další dvě klenební pole a vytvořen byl tak kostel se třemi klenebními poli. Až v roce 1748 byl vyzdoben barokními freskami, jejichž autor není bohužel doposud znám. Předpokládá se, že autorem mohl být buď někdo z dílny brněnského barokního malíře Jana Jakuba Etgense, nebo také Josef Stern ze Štýrského Hradce, který byl oblíbeným malířem Leopolda Ditrichsteina. Právě Ditrichsteinové byli tehdy pány na Pršticích a dali kostel freskami vymalovat.

 Pod kazatelnou je náhrobní kámen rytíře Jakuba Janošiče z Lyndova a Ořechového z roku 1623, pod kostelem jsou tři hrobky, které jsou nepřístupné. Také pod sakristií je hrobka rodu Želeckých z Počenic, hlavních donátorů přestavby kostela, druhá, objevená v roce 1720 je vedle oltáře a třetí je pod bočním oltářem sv.Františka. Kolem kostela byl hřbitov s kostnicí, který byl v roce 1856 zrušen a na konci obce, na trati Pláně, byl zřízen v roce 1856 hřbitov nový.

Fara bývala kdysi v domě č.42 (dnes dům u Leichmanů) a zanikla ve 2. polovině XVI. století,  kdy se na Moravě rozšířilo protestantské náboženství. Správu duchovní zde tehdy vedli protestantští pastoří – čeští bratři z Dolních Kounic, kteří  spravovali obě farnosti, tj.Štikovice i Ořechové. Tehdy si majitelé panství vzali všechen farní majetek a kazatele sami platili.

Nově byla zřízena katolická duchovní správa ve farnosti sv.Jiří až v roce 1704 a rytíř z Počenic, pan Max Želecký, daroval farnosti v témže roce svobodný dvorec „Treuburk“, kde je fara dodnes. K faře patřila zahrada velikosti jedné měřice a necelých 44 měřic polí. Zdejší matriky jsou datovány od roku 1689.

K farnosti patřily: Tikovice, Prštice, Silůvky a Radostice, farních osadníků bylo koncem 18. století přes 2000, ze všech jmenovaných obcí.

Stropní fresky v kostele sv.Jiří byly opravovány v roce 1943 za působení dp.faráře Vladimíra Čapky. Restauroval je brněnský restaurátor O. Striczko a znovu je opravoval pro poškození střelami po válce v roce  1947.  Až do roku 2005, kdy se začalo s opravou fresek, nebyly fresky opravovány a udržovány. Stav malby byl silně destrukční, v důsledku zatečení došlo k uvolnění malby od podkladu a v malbě byly podélné a příčné praskliny a některé části fresky byly zcela zničeny.

Akademický malíř Václav Holoubek si dal při restaurování stropních fresek nesnadný cíl – výrazovou rehabilitaci celého díla s potlačením stop poškození a časových degradačních změn. Bylo také nutné, aby poškozené části dal do pořádku a dotvořil části malby, které byly zničeny. Průběh prací spočíval v dokumentaci stávajících maleb, včetně průzkumu. Bylo provedeno lokální upevnění všech uvolněných omítkových vrstev, celoplošná fixáž poškozených barevných vrstev a byly současně odstraněny nečistoty a plísně. Malby byly nejen čištěny, ale celoplošně i detailně tmeleny, včetně injektáží. Nejvíce zničena byla malba nad kůrem, která byla navíc poškozena střepinami šrapnelu, který byl do této části vstřelen při bojích o Ořechov v roce 1945.

Restaurování stropních fresek bylo započato v roce 2005 a ukončeno v roce 2010. Bylo prováděno za konzultací a dohledu pracovníka NPÚ v Brně.

Fresky v celém kostele mají hlavní motiv – život sv. Jiří, který je zobrazen ve všech třech kopulích.

V. první části – presbytoriu je sv. Jiří zobrazen jako rytíř v brnění, zahalený červeným pláštěm, kterým je znázorněno jeho mučednictví. Sv. Jiří vzdává hold Panně Marii a je doprovázen Mojžíšem, starcem a andělíčkem. Dále jsou zde znázorněni dva starci, zřejmě bibličtí panovníci a oba se sklánějí s úctou před Pannou Marií. Ta vyzdvihuje malého Ježíška, který se v žehnajícím gestu obrací k Janu Křtiteli, jenž v pokoře klečí, u nohou má beránka a vztahuje ke Kristu ruku s křížem. Proti němu je zobrazen anděl, pozvedající k Ježíškovi zlatý kalich. Celý obraz doplňuje skupina malých andělíčků.

Po stranách klenebního pole jsou latinské citáty: Venite adoremus – Pojďme a klaňme se a naproti:  Et procedamus ante Deum – Předstupme před Pána. Tyto texty vycházejí z 95. Žalmu, který je přímou výzvou pro všechny věřící k úctě k Bohu.

Triumfální oblouk, který odděluje kněžiště od hlavní lodi, je bohatě dekorativně zdoben. Jsou zde desky desatera, dále svatojiřské kříže, motivy trofejí a ornamenty. V kartuši je latinsky psaná prosba ke svatému Jiří: Fortis miles Christi dive Georgi exponente et pugna pro populo ut in terra pax sit – Statečný vojíne Kristův, svatý Jiří, povstaň a bojuj za lid, ať je na zemi mír. Nalézá se zde také rok vytvoření stropní malby – 1747.

Centrální klenební pole v hlavní lodi kostela má jako ústřední téma přijetí duše svatého Jiřího na nebesích. Svědčí o tom i latinský citát : Beatus quem elegisti assumpsisti  - Blahoslavený, který jsi byl vyvolen do nebe. Svatý Jiří je vypodobněn jako římský voják, pozvedaný anděly do nebe. Ruce Boha Otce jsou rozpjaté a svatý Jiří k němu své ruce zvedá. Z jeho rozevlátého pláště je cítit pohyb vzhůru na nebesa, kam stoupá k setkání s Bohem Otcem. Dá se říci, že toto klenební pole znázorňuje nebeské království, příbytek vyvolených a místo radosti a věčné blaženosti. Zástup andělů vytváří kolem Boha kruh Božího království a jsou v něm i malí andělíčci (putti), dále pak letící anděl, který drží světelné kruhy. Svatý Jiří je nesen andělem a dvěma andělíčky.  Jsou zde také dva andělé, jeden v zeleném, druhý v červeném rouchu a v rukou mají růže. Malý andělíček ukazuje  na stojícího anděla v bílém a fialovém rouchu. Ten přihlíží přijetí svatého Jiří do nebe a uzavírá kruh kolem Boha. Tvar kruhu zřejmě vyjadřuje symbol věčnosti a úplnosti. Celý tento kruh andělů je vložen na oblaka, prozářená světlem od Boha. Nacházíme ze také nápis  „renovat ad“ , ale  není zde uvedeno žádné datum. Na levém okraji klenby je archanděl Michael, oděný brněním a pláštěm. V rukou drží  misky vah a plamenný meč. Pod jeho nohami je ďábel, kterého archanděl přemohl svou mocí, což vyjadřuje i latinský nápis: Dispersit superbos – Rozptýlil pyšné. Naproti němu je další anděl v bílém a modrém oblečení, který drží  v jedné ruce lilii a ve druhé věneček z růží. U něho čteme nápis Exaltavit humiles – Ponížené povýšil. Předpokládá se, že je to archanděl Gabriel.

Nad archandělem Michaelem v levé horní části je anděl v červeném plášti. Klečí a drží v ruce kaditelnici a jeho pohled míří na druhou stranu. Pod tímto andělem je  nápis: Aferte Domino gloriam honorem – Přinášejte Pánu slávu a čest. Na druhé straně je anděl rovněž v červeném plášti, který má u sebe malé dítě, na které mluví a ukazuje mu Boha. U něho je nápis: Servite Domino in laetitia – Služte Hospodinu s veselím. Zřejmě jde o archanděla Rafaela.

Tyto čtyři andělské postavy obklopují Boží trůn na nebi. Archanděl Michael zde vystupuje  jako soudce hříšníků, Gabriel jako Boží posel a zvěstovatel, Rafael jako ochránce a symbol Božího vedení. Čtvrtý anděl tuto skupinu doprovází.

Při celkové rehabilitaci středové klenby lodi kostela došlo k navrácení původního významu barokní malby a byl obnoven prostor s „lucernou“, který je ukončen mřížkou, čímž bylo docíleno celkového provzdušnění středové klenby kostela.

Třetí klenební pole, které je nad kůrem, nenese ku podivu žádnou hudební tematiku. Je na něm zobrazen zmrtvýchvstalý Kristus, jak přijímá svatého Jiřího na nebesa. Kristus sedí pod dřevěným křížem, který mu přináší anděl, zahalený v modré a červené draperii. Z opačné strany přidržuje kříž malý andílek – putti. Na kříži je palmová ratolest, jako symbol Kristova vítězství nad smrtí. Ostatní andílci nesou rovněž palmové ratolesti, jako připomínku mučednictví svatého Jiřího. Svatý Jiří pokleká s rozepjatýma rukama před Kristem, je zobrazen jako rytíř v brnění, s ramen  mu splývá červený plášť. Další andílek nese vavřínový věnec jako symboliku vítězství. Třetí andílek nese meč a opírá se o polosloup s Kristovým monogramem – IHS. Nad centrální scénou je ženská figura sedící a druhá před ní klečící. V nebeských výšinách poletují další andílci s palmovými ratolestmi a růžemi. 

Toto klenební pole působí jak svými barvami, tak i kompozicí a je velmi zajímavě ztvárněno. Květy růží a víření pohybů vyvolávají skutečný dojem barokního nebe.

V levé spodní části pod křížem Krista je personifikace Víry – žena oděná do modrého roucha, hlavu má zahalenou do bílého pláště, stejně jako tělo. Sedí na oblaku, v ruce drží kalich, který pozvedá ke Kristu. Druhou ruku má natočenou k zářící duze. K této postavě náleží  nápis: Credo videre meum Dominum in terra viventium – Věřím, že uvidím svého Pána v zemi živých.

Je to zřejmé poselství, že skrze víru dojdeme spásy a budeme moci pohlédnout na Kristovu nebeskou tvář, jako svatý Jiří.

Diagonálně naproti je znázorněna personifikace Lásky – je to sedící ženská postava na oblaku, zahalená v tmavě modré draperii, pokryté červeným rouchem. V pravé ruce drží srdce, z něhož vycházejí plameny a hlavu má otočenou ke Kristu. U této personifikace je verš: Domine ante te omne desiderium meum – Pane, před tebou všechna touha má. Tyto dvě personifikace mají k sobě určitý vztah, neboť pouze skrze lásku se víra, obdařená spasením stává aktivní a plodnou a tato láska je střežena a chráněna holubicí Ducha svatého.

Na pravém okraji klenebního pole je sedící ženská postava ve světlezeleném rouchu, překrytém červenou draperií. V pravé ruce drží srp, levou má volně položenou. Doprovází ji malý andílek, nesoucí snop klasů a květy růží. V pozadí se nachází drak. Tuto personifikaci – zřejmě Posledního soudu doprovází nápis: Qui seminant in lacrimis cum exultatione metent – Kdo sejí v slzách, žnouti budou s jásotem.

Diagonálně naproti je personifikace zřejmě Božího vedení. Je to sedící ženská postava ve fialovém rouchu, překrytá okrově žlutou draperií a drží v prvé ruce dřevěnou hůl a v levé snítko trávy. Doprovází ji malý beránek s červeným obojkem na krku a řetízkem, na kterém je beránek ženou veden. K této personifikaci přísluší nápis: Virga tua et baculus tuus ipsa me consolata sunt – Tvůj kyj a tvá hůl jsou má útěcha. Beránek představuje věřícího člověka, vedeného Hospodinem a slova verše sdělují, že Bůh je ten, který nás svou pastýřskou holí vede na místa, kde se můžeme občerstvit a zachraňuje nás od zatracení.  Můžeme  malbu v tomto klenebním poli brát jako poselství, že skrze Pannu Marii a její přímluvu byl svatý Jiří vzat do nebe, kde se setkává s Kristem a dochází spasení.

Barokní styl fresky je vyjádřen iluzivním otevřením průhledů do nebeských výšin, komponováním figurálních scén a celkovou stylizací figur.

Jednou z velkých restaurátorskou prací v kostele sv. Jiří byl hlavní oltář, který je tvořen zděným retabulem s pilíři a je pokrytý růžovým štukolustrem. Oltářní architektura je doplněna cennými barokními sochami andělů z bílé sádry, stojícími na hranolových soklech. Jde o velmi kvalitní sochařskou výzdobu asi z 2. čtvrtiny 18. století. Autor bohužel není znám. Nalevo u nohou anděla se nachází rozlomené kolo,  napravo stojí u druhého anděla kotel. Tyto atributy jsou ze zlaceného dřeva a byly i v minulosti restaurovány. Pilíře nesou bohatě profilovanou, uprostřed segmentově vypnutou římsu, na které nesou andílci a cherubové kříž, meč a štít. Po stranách jsou zlacené svatojiřské trofeje. Oltář je umělecky hodnotné pozdně barokní dílo. Mezi pilíři oltáře je zasazen obraz svatého Jiří a je uváděn jako přemalba z roku 1793 a je signován T.Michelo.

Restaurovány byly části retabulu jak nad římsou, tak pod ní, včetně atributů pod nohami andělů – kolo a kotel a štuky pod nimi, včetně zlacení, které bylo sjednoceno se zlacením novým. Také rám obrazu byl ve velmi špatném stavu,  části rámu chyběly a zlacení bylo popraskané a znehodnocené. Chybějící části rámu byly doplněny a rám byl pozlacen takovým způsobem, aby připomínal původní barokní zlacení.

Rozety, které jsou rozmístěny kolem rámu byly v naprosto havarijním stavu, napadené dřevokazným hmyzem a plísní. Část rozet, opravovaná v roce 1947 byla opravena pouze lepenkou a sádrovým tmelem, jedna z rozet se zcela rozpadla. Rozety byly ošetřeny, chybějící části byly doplněny dřevěnou náhradou a pozlaceny plátkovým zlatem, stejně jako fiály na hlavicích pilastrů.

Byl očištěn a opraven také svatostánek, který pochází z roku 1910. Vyrobila jej tehdy firma Stříž a syn. Je ze dřeva, bíle polychromovaný a zlacený a má zamykatelná dvířka. Je ukončen stylu odpovídajícím křížem, rovněž pozlaceným. Po stranách jsou velké sochy klečících andělů. Oltářní stůl byl v nynější podobě  vytvořen při  restaurování interiéru kostela v roce 1943 jako barokní mensa a byl obložen umělým mramorem, aby korespondoval s retabulem.

Restaurování a zlacení oltáře provedl v roce 2010 restaurátor p. Zdeněk Mayer za dohledu pracovníka NPÚ v Brně.

Byla také restaurována dekorativní nástěnná výmalba (iluzivní architektura s plošnou mramoráží), nejprve v presbytáři kostela, která pokrývá stěny a sloupy od římsy po podlahu kostela. Dekorativní výmalba stěn i sloupů byla nesoudržná s podkladem a její pojivo bylo již zcela stráveno přirozeným stárnutím. Všechny omítkové vrstvy byly upevněny, stejně tak byla provedena fixáž uvolněných barevných vrstev, čištění a rekonstrukce zaniklé malby stěn.

Barokní nástěnná výmalba obrazu s figurálním výjevem „umučení svatého Jiří“, byla s největší pravděpodobností provedena kolem letopočtu 1747. K mírnému barevnému posunu došlo zřejmě při opravách v 19. století, kdy došlo i k úbytku barevnosti originálu. Stav malby byl z velké části nečitelný v důsledku neodborného ošetřování fresky a malba byla také poškozena prasklinami a ulpívajícími nečistotami. I tento figurální výjev byl celoplošně vyčištěn a tmelen a malba byla rekonstruována a také provedena závěrečná fixáž.

Připojujeme také popis výjevu dle místního duchovního P.Bohuslava Bláhy):

Vtomto roce (2010) byla obnovena vzácná freska, kterou renovoval akademický malíř a restaurátor Václav Holoubek. Byla v tak ubohém stavu, že se nevědělo, co vlastně představuje. Freska se nachází na zdi, po levé straně hlavního oltáře a zobrazuje mučení a popravu svatého Jiří. I pod vojenským kabátem tlouklo srdce pro Krista. I voják může bojovat a vítězit nejen pro císaře, ale i pro Boha. Svatý Jiří vstoupil do vojenské služby ve vojsku císaře Diokleciána, který si vzal za úkol vyhladit křesťanství. Svatý Jiří se před císařem otevřeně ke křesťanské víře přihlásil. Pro toto vyznání byl různými způsoby mučen, nejprve bit holí a uvržen do žaláře, posléze jeho tělo bylo přibito na kůl a trháno ostrými noži. Mezi těmi, které jeho mučení pohnulo ke křesťanské víře, byli pretoriáni Proteus a Anatolius z elitní vojenské jednotky osobní stráže císaře. Tato jednotka nezřídka sesazovala nebo dosazovala císaře na trůn. Byli ozbrojeni velikým štítem a kopím. V boji byli seřazováni do útvaru tzv. želvy. Oba pretoriány krutě mučili a nakonec popravili. Dále je na fresce zobrazena Alexandra, manželka císaře, která rovněž přijala křesťanskou víru a její život byl ukončen stětím hlavy. Stejně tak byl ukončen život svatého Jiří – stětím hlavy.

Konečně uprostřed (dlouho nebylo možné rozpoznat), je znatelný obětní stůl, na němž leží v očekávání popravy stětím hlavy mág Atanáš, tehdejší vojenský instruktor.

Tolik můj osobní pohled a rozbor a nemyslím, že by to mohlo být jinak. (P.Bohuslav Bláha)

I dekorativní výmalbu stěn restauroval akademický malíř Václav Holoubek za dohledu pracovníka NPÚ.