Fotografie můžete shlédnout zde

Od roku 2017 sem jezdíme pomáhat postupně budovat střední školu „St. Ida secondary school in Mpanga“. Letošní skupina dobrovolníků sestává z osmi mužů. Jedná se o Tomáše Klapala z Dobré Vody, Petra Nováčka z Lomnice (oba tesaři), Jana Turzu z Velkého Meziří a Martina Tvarůžka z Křižanova (oba studenti medicíny a budoucí lékaři), Jaroslava Hendrycha z Ořechova (obkladač), Libora Kučery (učitel a právník), a dva kněze Jana Lišku a Jana Kotíka. Letošní úkoly jsou pro nás rozmanité. Měli bychom tu vybudovat dílnu pro studenty, ve které se budou učit buď stolaři nebo dívky šít na stroji. Kluci medici tady nahlédnou do tropické medicíny, budeme přeinstalovávat čerpadlo ve studni, které jsme instalovali při minulých výpravách, pokusíme se poštelovat jeden traktor, Jarek tady má nachystáno spoustu obkládání a pak bychom se měli zastavit v sirotčinci v Mbingu, kam vezeme chladič  a startér na traktor Zetor Crystal.

Cesta probíhala letos velice v pohodě. Většina výpravy letěla v pondělí 23. ledna z Vídně. Regiojet vlak nás přivezl až na letiště. Tam jsme trochu začali panikařit, protože jsme zjistili, že nám směnárníci dali staré stodolarovky, které se v Tanzánii nedají vyměnit. Tak jsme se rozhodli, že je budeme utrácet po cestě. Některými jsme zaplatili víza na letišti a také clo. Naši medici vyrazili o trochu dříve, už ve čtvrtek, aby po cestě navštívili Nairobi v Keni. Tato návštěva se ukázala jako docela zásadní pro seznamování se s místní mikroflórou. Kluci si přivezli nepřátelská zvířátka ve střevech. Po nasazení léčby od Jendy Lišky se však jejich stav zlepšuje. Z Dar Es Salaamu jsme cestovali vlakem společnosti Tazara, který opět nezklamal. Odjezd v jízdním řádu je na 14tou hodinu, ale odjížděli jsme až 16:25. Na africké poměry docela fajn. Libor tento vlak nazval „vláček pohody“. V pohodě nás dovezl do Mlimby, kde již čekal otec Norbert. Jsme tu a jdeme si prohlédnout, co nás čeká…

26.1.2023

Ve středu jsme dospali cestu a poté jsme absolvovali prohlídku celého okolí, řeky, školního hřiště a místního tržiště. Nabízeli tam čerstvé ryby, ale množství much, které se kolem nich rojilo, nás úplně odradilo od jakékoli konzumace takovýchto úlovků. Jenda Liška s Liborem udělali při snídani také docela dobrou zkušenost. Nalili si do hrníčku tekutinu z termosky v domnění, že je to čaj. Tekutina totiž měla čajovou barvu. Poté si sdělovali dojmy ohledně chuti a došli k závěru, že to nebyl čaj, ale pouze převařená voda. Během odpoledne nám Norbert ukázal nový porodní sálek, který bude Jarek obkládat a našli jsme místo, kde budeme stavět přístřešek pro budoucí stolárnu. Začaly vyklízecí práce a dnes budou pokračovat. S Jarkem jsme zajeli do Mlimby vybrat dlažbu a obklad pro porodničku a dnes se může začít s obkládáním. Místní borci mu již prosívají písek. Martin s Honzou se dnes budou pokoušet zprovoznit jeden Zetor, kterému jsme v srpnu vyměňovali vstřikovací čerpadlo a nepodařilo se ho tehdy zprovoznit úplně. Já bych se měl věnovat výměně čerpadla ve vrtu, ze kterého se bude zásobovat vodou škola a fara.

27.1.2023 – pátek

Včera se to docela rozjelo. V porodničce si Jarek začal vyrovnávat omítku pod obklad. Když měl odpoledne už skoro hotovo, tak přišel otec Norbert ještě s myšlenkou, že by se tam mělo instalovat umyvadlo. Takže sekání čerstvě zomítané omítky a shánění odpadního potrubí a vodovodních trubek. Zkoušel se s místními borci, kteří mu míchali maltu, domluvit, jak velké kamínky v omítce můžou být. Říkal: „Takový stouny jo a takový stouny ne.“ Svou řeč doplnil posuňky, takže místní to pochopili a už míchali maltu srovnatelnou s Profi MK1. Tom s Petrem, Jendou a Liborem vyměřili patky pro dílnu a začali s místními pomocníky kopat díry. Jenda Liška ovšem po nějaké době zjistil, že na počet lidí je málo lopat, takže zaběhl na trh lopaty dokoupit. Donesl čtyři, ale Fiskars zde neměli :-(. Šlo to rychleji, díry jsou vykopané a už je skoro zašalováno. Dneska ráno doveze Hamis stěrk (ve svahilštině „kokotos“) a bude se betonovat. Ve fotogalerii můžete shlédnout Tomův plán budovy. Má to svůj vývoj, tohle je poslední verze. Martin s Honzou T. poštelovali Zetor, ale zatím to nejede. I když je všechno, tak jak má být. Já jsem začal pracovat na přeinstalaci čerpadla, ale došel jsem k tomu, že jsou vadné senzory (Mave), které hlídají hladinu vody, takže budeme hledat náhradu na místním trhu. Uvidíme, jak se to podaří…

28.3.2023 – sobota

Ještě ve čtvrtek večer přivezli borci místní Toyotou písek pro betonáž a v pátek ráno dovezli štěrk. Betonáž mohla začít, ovšem míchání betonu zde probíhá starou technologií přehazování stěrku a písku s cementem lopatami. K míchání jsme měli k dispozici různé „stroje“. Nejprve jsme míchali strojem B2 (dva běloši), ale ukázalo se, že tento „stroj“ se velice rychle přehřívá. Poté jsme nasadili stroj Č3, který se ukázal jako mnohem lepší, ale úplně nejlepší byla Č4. Ještě jsme měli k dispozici Č6, ale to bylo maximum. Více lidí se kolem jedné hromady betonu s lopatami nevejde. Jarek s Martinem pokročili v pokládání dlažby. Ráno řešil Jarek dilema, jestli si má vzít dvoumilimetrové distanční křížky mezi dlažbu (spára 2 mm) nebo třímilimetrové. Rozhodl se pro třímilimetrové. Když jsem se za ním odpoledne přišel podívat, tak hlásil, že se od křížků osvobodil, protože je rozdíly v rozměrech dlažby jsou až 5 mm. Také se osvobodil od latě, se kterou měl velké ambice na srovnávání podlahy. Řekl, že tam prostě budou vlny. Inu, prostředí člověka nějakým způsobem vždycky formuje. Já jsem měl před sebou složitý úkol. Potřeboval jsem sehnat hladinové spínače, o kterých o.  Norbert tvrdil, že je tady sehnat nejde. Strávil jsem s Hamisem si 5 hodin na trhu objížděním mnoha obchodů a nakonec se to podařilo. Sehnali jsme jeden spínací plovák a jako náhradu za sensory Mave jsem koupil objímky na žárovky. Koupili jsme ještě spoustu dalšího vodoinstalačního materiálu a nakonec ještě slušivé kloboučky. Celkem smutný byl důvod, proč bylo auto původně do Mlimby vypraveno. Vezli jsme Gaspara, který dříve pracoval v ordinaci u o. Norberta, do nemocnice v Mlimbě. Postihla ho totiž zřejmě nějaká srdeční příhoda. Ale snad bude v pořádku. Po návratu jsem měl radost, že „senzory“ fungují tak, jak mají. Uvidíme, jestli se to potvrdí i ve vrtu. Dnes bychom měli čerpadlo do vrtu spustit a nastane týden pozorování systému. Ráno pokračujeme v rozdělaných činnostech. Bude pokračovat dláždění, betonování a instalační práce.

Omlouvám se, že jsem se dva dny neozval, ale na psaní tu nezbýval čas.

V sobotu jsme pokračovali v započatých pracích. Jarek s Martinem už mají dokončenou podlahu v porodničce a rozjeli obkládání stěn. Když viděl o. Norbert výsledek jejich práce, říkal, že lidé budou chodit a ptát se, kdo to dělal, že by to chtěl také. Parta betonářů pod vedením o. Jana Lišky dokončila v sobotu betonáž sloupků. Bylo, vidět, že Jenda má ve farnosti firmu AZ beton, do které zřejmě chodil ve volných chvílích na brigádu, protože betonáž dopadla výborně. Trvalo sice půl dne, než místní borci dovezli armaturu na vytvoření třmínků pro armovací koše, ale nakonec se zadařilo. Kluci truhláři si vytvořili pracovní pomůcky, které jsou docela zásadní. Jsou to kozičky. Vyrobili celkem dva různé typy, čtyři kusy. Jeden typ vyráběl Tom a druhý Petr. Uvidíme, který typ se nejlépe osvědčí v praxi. Já jsem uvízl s čerpadlem na mrtvém bodě. Nemáme zde možnost vytvořit ochranu čerpadla před chodem nasucho, protože provizorní senzory, do kterých jsem vkládal naději na dlohém kabelu přestaly fungovat. Ale možná je chyba někde jinde. S o. Norbertem hledáme náhradní řešení na místním trhu, kde se pokusíme koupit nové čerpadlo s ovládacím systémem.  

29.1.2023 – neděle

V neděli jsme samozřejmě měli volný den od práce. Tradičně jsme jeli na mši svatou do Ngalimily. Letos zde již není kaplan o. Dotto, tak je o. Norbert na šest kostelů sám. Má na starosti Ngalimilu, Kidenge, Utengule, Lowambo, Induindembo a Mpangu. Píši to proto, že z výše uvedených důvodů mě požádal, abych sloužil mši svatou v Ngalimile sám ve svahilštině. V sobotu večer jsme si prošli texty, naučil jsem se trochu výslovnost a doufal jsem, že mi lidé porozumí. Kázání jsem měl v angličtině s překladem do svahilštiny od ředitele naší školy. Podle reakcí lidí proběhlo vše v pořádku. Ti z nás, kteří zde zažili nedělní mši svatou poprvé, měli silný zážitek. Můžete shlédnout video v galerii. Odpoledne kluci vyrazili na výlet k místnímu vysílači. Nechali se tam dovézt místními motorkáři a vylezli nahoru se trochu porozhlédnout.

30.1.2023 – pondělí

Postupujeme dále v našich úkolech. Naši tesaři začali sestavovat vaznice. Vytvořili vzor, podle kterého se vytváří další kusy. Jde to ztuha, protože dřevo je dost pokroucené. Ale kluci si s tím dokážou poradit. Jarek s Martinem dokončili obklady a začali si chystat k dláždění a obkládání záchod. Jenda začal s místními úderníky připravovat k dlažbě a obkládání místnost místního dispenzáře. Oškrábali zdi a vykopali nesoudržnou podlahu. Bylo potřeba dobetonovat kousek stolu, na který připravil již dříve šalování Petr. Jenda stůl s místní Č4kou dobetonoval. Byl již večer a Jendovi to nedalo a vyhecoval nás i k betonování podlahy, aby vše bylo připraveno. Tak jsme se vyhecovat nechali. Šli jsme na noční směnu. Začali jsme kolem osmé hodiny a končili chvilku před jedenáctou.  

31.1.2023 – úterý

Pondělní noční akce nebyla úplně zadarmo. Docela se na nás podepsala, protože se nikomu moc nechtělo vstávat. Ale rádi jsme se na vybetonovanou podlahu šli všichni podívat. Přineslo nám to radost, ale Jarkovi s Martinem moc ne, protože jim bylo jasné, že tam budou muset položit dlažbu. Tesařská skupina pokračovala v přípravě stavby. Postavili jsme první sloupy, usadili „pozednice“ a vynesli nahoru první dvě vaznice. Rozjelo se také dobrodružství s pastelkami, které  pro děti přivezl Jenda Liška. První krabičku pastelek rozdal dětem Honza T. Nevěděl, jakou spustí lavinu. Děti byly pastelkami nadšené. Krabičku pastelek si v okamžiku rozebraly, takže měly každé jednu. Chvíli po Honzovi jsem kolem hloučku dětí procházel já a jedno dítě ukazovalo pastelku a prosilo o další. Tak jsem vytáhl celé balení a rozdal jsem jim celých dvanáct sad pastelek. Jenomže dětí bylo víc. Později přišel Jenda L. a aby nerozdával pastelky do chumlu dětí, ve kterém některým dětem hrozilo ušlapání, tak si je srovnal pěkně do řady. Chvíli to trvalo, ale podařilo se. Pak probíhalo vyšetřování, které dítě již pastelky dostalo a které ne. Těm, které neměly, pastelky dal. Mysleli jsme si, že takto příběh s pastelkami končí.

1.2.2023 – středa

Co se týká našich prací, tak postupujeme. Jarek s Martinem docela dobře, ti to asi stihnou v termínu. Stavba se docela zpožďuje, tady máme se stíháním termínu asi problém. Nicméně usadili jsme další vaznice, postavili již všechny sloupy a usadili všechny pozednice. Pro čerpání vody jsme objednali nové čerpadlo. Zajímavé bylo pokračování s pastelkami. Děti šly ze školy a vzorně vytvořili řadu před farou a očekávaly další přísun pastelek. Dětí bylo tolik, že jsme pastelky rozdávali do dvojic. Nepůsobilo to dobrotu, protože se hádaly, kdo bude mít krabičku.

2.2.2023 – čtvrtek

Pokračujeme v našich činnostech. Jarek s Martinem s radostí, protože vidí úspěšný konec. My stavitelé jsme v napětí, že to nestíháme, ale snažíme se. Dnes máme usazeny všechny vaznice a zítra se může začít laťovat. Největší oříšek  bude propojení dvou kolmých střech na sebe. To nás docela zdrží. Příběh s pastelkami má další pokračování. Děti opět při cestě ze školy vytvořily frontu před farou. Byla delší než včera. Jenomže jsme jejich touhu nedokázaly naplnit. Zbývající pastelky by nevyšly na všechny a musíme si ještě něco nechat pro děti v sirotčinci v Mbingu.

3.2.2023 – pátek

Dnes jsme doufali, že budeme končit, ale nepodařilo se to. Úspěšní byli pouze Jarek a Martin. Ve 14:00 byli se vším hotovi. My jsme na střeše bojovali, ale nevybojovali jsme to. Zbylo nám pár dodělávek na sobotu. Nové čerpadlo jsme stihli připojit, ale už jsme je nestihli vyzkoušet, protože přišla tma a veliký déšť. Doufám, že se to podaří v sobotu.

Libor dnes fotil studenty, pro které hledáme podporu v rámci projektu adopce studentů. Večer proběhla již tradiční slavnostní „poslední večeře“, při které účastníci pronáší projevy. Byli tu všichni, kdo tvoří místní společenství. Dvě řádové sestry, které se starají o studenty, ředitel školy Jonatan, katechista a truhlář Helman, kuchařka Vale a ředitelka dispenzáře Lucy.

 

o. Jan